Z armády do byznysu: Jak jsem překvapil sám sebe a všechny pochybovače

Po dvanácti letech v armádě jsem si byl jistý jen jedním – nikdy nebudu kancelářská krysa. Chtěl jsem zůstat venku, dělat něco rukama, být ve skvělé fyzické formě. Nevěřil jsem, že bych se kdy dokázal naučit sedět u počítače. A přesto přesně tam dnes trávím část svého času. Nikdy bych nečekal, že PPC reklamy v Liberci budou jednou základem mého podnikání. Cesta od vojenských bot k počítačovým analýzám byla nečekaná, ale stála zatraceně za to.

**"Vykašli se na to, chlape. Jsi voják, ne ajťák,"** říkali mi kamarádi z jednotky, když jsem odcházel do civilu. Měli částečně pravdu. Byl jsem voják tělem i duší. Ale taky jsem byl chlap, který se nikdy nesmiřoval s průměrem a uměl rozpoznat příležitost, když se objevila.

Krize identity, kterou zažívá spousta chlapů

První měsíce po odchodu z armády byly drsné. Byl jsem zvyklý na řád, jasnou strukturu, fyzickou aktivitu. Najednou jsem měl volnost, ale žádný směr. Zkoušel jsem různá zaměstnání – od ochranky v klubu přes instruktora sebeobrany až po práci v továrně. Nic mi nesedlo. Všude mi chyběla ta energie, ten pocit, že dělám něco, co má skutečně smysl.

Pak přišla náhoda. Kamarád mě požádal, abych mu pomohl s jeho outdoorovými kurzy přežití. Potřeboval někoho, kdo má zkušenosti z terénu. Konečně něco, co mi sedělo. Kurzy byly skvělé, ale měly jeden problém – chodilo na ně málo lidí. "Nemáme dobrou reklamu," stěžoval si kamarád. "Lidé o nás prostě nevědí."

A v tu chvíli se zrodil nápad. Co kdybychom to zkusili přes internet? Já o marketingu nevěděl vůbec nic. Jediné reklamy, co jsem kdy řešil, byly náborové spoty armády. Ale věděl jsem, že pokud nedostaneme více klientů, kurzy brzy skončí.

První kroky do neznámého terénu

Začal jsem jako naprostý zelenáč. Googlil jsem základní pojmy. SEO, PPC, konverzní poměr... Byl to jako cizí jazyk. Ale postupně jsem začínal chápat, o co jde. A co mě překvapilo nejvíc? Jak moc mi moje vojenské zkušenosti pomáhaly.

Plánování kampaně nebylo nepodobné plánování operace. Analýza konkurence připomínala zpravodajský průzkum. A pečlivé sledování dat? To byla taktická disciplína, kterou jsem měl v krvi.

Po měsíci samostudia jsem spustil naši první kampaň. Byla to katastrofa. Utratili jsme několik tisíc korun a získali jen dva klienty. "To je v háji," říkal jsem si. "Na tohle nemám." Jenže pak jsem si vzpomněl na základní výcvik. Taky mi nešel hned napoprvé. Všechno chce čas a trénink.

Překvapivý zvrat, který změnil všechno

A pak přišel zlomový okamžik. Sledoval jsem video o cílení kampaní a lektor tam zmínil jednu klíčovou věc: "Nejdřív se soustřeďte na svůj region. Tam znáte terén, rozumíte lidem, máte výhodu."

No jasně! Místo abychom cílili na celou republiku, měli jsme začít tam, kde jsme silní – v Liberci a okolí. Kompletně jsem překopal naši strategii. Místo obecných frází jako "kurz přežití" jsme začali používat mnohem specifičtější – "víkendový kurz přežití Liberec", "outdoorové aktivity Jizerské hory", "team building v přírodě severní Čechy".

**Výsledky? Za první měsíc jsme měli 12 nových klientů.** Za druhý 27. Během půl roku byly naše kurzy plné a začali jsme nabírat další instruktory. A všechno to začalo jednoduchým posunem k regionálnímu marketingu. Jednoduše řečeno - byli jsme borci v terénu, tak proč jsme se tak neprezentovali i online?

Když se ti chlapi smějí – a pak tě kopírují

Na začátku se mi bývalí kolegové z armády smáli. "Ty a marketing? To je jako kdyby medvěd hrál na klavír!" Ale když viděli, že náš byznys roste, smích je přešel. Dokonce pár z nich začalo dělat něco podobného.

Jeden bývalý kolega rozjel kurzy střelby a potřeboval přilákat civilní zájemce. "Pomůžeš mi s tím internetem?" zeptal se mě jednou v hospodě. "Viděl jsem, jak to funguje u vás."

A tak jsem se najednou stal nejen instruktorem a spolumajitelem outdoorové firmy, ale i neoficiálním konzultantem pro svoje bývalé parťáky z armády. A většina z nich měla úplně stejný problém - neuměli se prodat. Měli skvělé dovednosti, ale netušili, jak je dostat mezi lidi.

Expanze do Olomouce - lekce v pokoře

S rostoucím úspěchem přišla sebedůvěra. Po dvou letech fungování v Liberci jsme se rozhodli expandovat do dalšího regionu. Volba padla na Olomouc – měli jsme tam kontakty a vyhlédnuté dobré lokality pro kurzy.

Myslel jsem, že to bude hračka. Použijeme stejnou strategii jako v Liberci, jen změníme názvy míst. Ukázalo se, že to byl naivní přístup. PPC reklamy v Olomouci fungovaly úplně jinak než v Liberci. Jiná konkurence, jiné ceny, jiné fráze, které lidé hledali.

První dva měsíce jsme v Olomouci prodělávali. Pálili jsme peníze na kampaně, které nepřinášely výsledky. Byl to moment, kdy jsem si uvědomil, že jsem zas takový expert, jak jsem si začínal myslet.

Musel jsem znovu do základů. Začít studovat, analyzovat, testovat. A hlavně – přiznat si, že potřebuju pomoc. To není pro chlapa, který prošel speciálním výcvikem, vždycky jednoduché.

Když je čas na posily

Nakonec jsem udělal něco, co bych dřív považoval za přiznání porážky – najmul jsem si profesionály. Agentura PPCprofits.cz nám udělala audit kampaní a výsledky byly... no, řekněme, že mě příliš nepotěšily. Dělali jsme spoustu věcí špatně.

Ale profesionálové z agentury nebyli jako ti namyšlení marketéři v oblecích, které jsem si představoval. Byli to pragmatici, kteří mluvili jasně a k věci. Ocenil jsem jejich přímočarost. Trochu mi připomínali instruktory z výcviku. Žádné plácání po ramenou, jen konkrétní nedostatky a plán, jak je odstranit.

Po třech měsících spolupráce byly naše olomoucké kurzy konečně v plusu. Po půl roce byly stejně úspěšné jako ty v Liberci. A já jsem pochopil další důležitou lekci – být dobrý vůdce neznamená všechno umět, ale vědět, koho si najmout, když narážíš na svoje limity.

Co mě armáda naučila o podnikání (a co ne)

Když se dnes ohlížím zpět, vidím, že mi armáda dala spoustu dovedností, které v podnikání využívám každý den:

**Disciplínu** – vstávám v 5:30, ať prší nebo svítí slunce. Každý den má svůj plán a ten dodržuju. Odolnost vůči stresu – když máš za sebou krizové situace v terénu, obchodní problémy tě jen tak nerozhodí. Strategické myšlení – schopnost vidět několik kroků dopředu a plánovat podle toho. Týmovou práci – vědět, kdy vést a kdy následovat, podle situace a potřeby. Rozhodnost – umět udělat rychlé rozhodnutí i bez všech dostupných informací.

Ale armáda mě nenaučila jednu zásadní věc – jak komunikovat se světem mimo vojenské struktury. Jak mluvit s běžnými lidmi, jak jim vysvětlit hodnotu toho, co nabízím, jak porozumět jejich potřebám. Tohle všechno jsem se musel naučit až v civilu. A upřímně? Byla to větší výzva než lecjaký vojenský výcvik.

Fyzická vs. digitální bitevní pole

Dnes dělím svůj čas mezi digitální a fyzický svět. Část dne trávím analýzou kampaní, sledováním čísel, plánováním strategie. Druhou část jsem venku s klienty, učím je přežít v divočině, stavět přístřešky, rozdělávat oheň bez sirek.

A nejvíc mě baví, když ty dva světy propojím. Když na kurzu potkám chlapa, který říká: "Našel jsem vás přes Google. Vaše reklama byla první, co jsem viděl, když jsem hledal adrenalinové aktivity v Olomouci."

Je to zvláštní pocit vědět, že něco, co jsem vytvořil v digitálním světě, přivedlo skutečného člověka do skutečného lesa, kde zažívá skutečné dobrodružství. **Tenhle most mezi virtuálním a reálným světem je to, co mě na mé práci nejvíc fascinuje.**

Závěr

Když jsem opouštěl armádu, bál jsem se, že ztratím svou identitu. Že už nebudu "ten drsňák ze speciálních jednotek", ale jen další civilista hledající své místo. Ale ukázalo se, že identita není něco, co ti někdo dává nebo bere. Je to něco, co si vytváříš každým rozhodnutím, každou novou dovedností, každou překonanou výzvou.

Dnes jsem pořád stejný chlap – jen s více vrstvami, s většími zkušenostmi, s širším záběrem. A když někdy potkám bývalé kolegy a oni se ptají, jestli nelituju odchodu z armády, můžu upřímně říct, že ne. Protože jsem si našel nové bojiště. A na něm vítězím svým vlastním způsobem.

Takže pokud jsi taky chlap na křižovatce, zvažuješ změnu kariéry nebo prostě hledáš novou cestu – neboj se skočit do neznáma. Vezmi si své staré dovednosti, přidej k nim nové a vytvoř něco, co tu ještě nebylo. Protože pravý chlap se nepozná podle uniformy nebo povolání, ale podle ochoty čelit novým výzvám. A těch je v civilním světě zatraceně dost.